SONP

Byl páteční podvečer a na podiu probíhaly poslední nezbytné úpravy, aby mohl začít koncert, o němž hlásaly plakáty už několik měsíců předem. Rocková kapela Temní vládci snů, se vracela po úspěšném Evropském turné a zakončovala jej ve městě, ve kterém kdysi začínala jako předkapela jiné slavné skupiny. Možná proto se rozhodli po dlouhé době, a proti svým tradicím, umožnit stejný start do světa hudby i jiným začátečníkům. Možná jen potřebovali odvrátit pozornost od skandálů, které je při posledních takových akcích provázely.

Davy fanoušků se shromažďovaly před budovou a v pokladnách už dávno došly lístky. Nikoho však ještě nevpustili do velké sportovní haly, která čas od času sloužila jako koncertní síň. Jen malou skupinku lidí pustili zadním vchodem dál. Čtyři osoby v černých bundách s kapucemi spuštěnými hluboko do čela a ve slunečních brýlích. Nikdo tak nemohl poznat, o koho se jedná. Jen ochranka střežící vstup do budovy věděla podle propustek, že je to dívčí skupina Křehule. To ony dostaly šanci jako předkapela slavných vládců a teď se blížili do jedné z volných šaten v zákulisí, v doprovodu jediného mladíka. Černovlasý vysoký elegán v kožené bundě byl pro tento koncert jejich manažerem, ochrankou i maskérem v jednom. Také byl nejstarším sourozencem zpěvačky.

Na rozdíl od členů hlavní kapely, která měla k dispozici šatnu pro každého z nich, dostali jako předkapela jen jednu společnou šatnu a museli se tam všichni vtěsnat. Ale ani ochranka netušila, že se tak úplně nejedná o dívčí kapelu.

„Klid, uvidíš, že všechno dobře dopadne,“ chytla za paži jedna ze zahalených osob druhou a přitiskla se k ní, když procházeli prázdnou chodbou. 

„Je mi zle,“ ozvala se tiše oslovená osoba a znovu úzkostlivě vzdychla. 

„To bude dobrý,“ chlácholila jiná.

„Jo… snad, musím na záchod,“ rozeběhla se ta nešťastná osoba na druhý konec chodby. Cvičili tu poslední tři dny, aby si zvykli a tak neměli problém se tu zorientovat.

 Na záchod vběhl jediný člen dívčí kapely, který rozhodně nebyl dívkou a hned vrazil do kabinky. Žaludek se mu bouřil, ale ne dostatečně. Tak se jen nad mísou nakláněl a raději si sundal brýle, aby mu nespadly do záchodu. Zhluboka se vydýchával a doufal, že ho pocit nevolnosti brzy přejde. Ani by neměl co zvracet, celý den nebyl schopný pozřít jediné sousto. Představa, co bude následovat, ho děsila.

Posadil se na prkýnko a přesvědčoval se, že všechno dobře dopadne. Že ho nikdo nepozná.

Když k němu před týdnem napochodovala Markéta se svým bratrem a řekli mu jejich bláznivý nápad, vysmál se jim. Když se dozvěděl, že hrát můžou jen holky, nechápal to, ale nedalo se nic dělat. Dřív to byla opravdu jen dívčí kapela, ještě do nedávna složená jen z kytaristky, keybordistky a zpěvačky. On tam byl navíc, nováček, o kterém nikdo moc nevěděl. Nenápadný bubeník ve stínu pódia vždy s kapucí hluboko staženou do čela. Nikde se neukazoval, nikdo by o něm pomalu ani nevěděl, kdyby ho nebylo slyšet. Přesně jak si přál a holkám to nevadilo, i když je podezříval, že jsou mu za jeho ukrývání vděčné. Netvářily se moc nadšeně, když ho poprvé viděly. Kromě zpěvačky Markéty, se kterou se znal už od základky. Chtěl jí jen pomoct, když si stěžovala, že jim chybí bubeník a nakonec ho všechny přijaly, když po prvním společném hraní vychvalovali skupinu jako celek a doprovodný prvek bicích jako vítané oživení.

Vzdal naději, že by s nimi mohl hrát a oni po něm najednou chtěli, aby se převlékl za holku. Považoval to za nejhorší fór, jaký kdy slyšel. Ale Markéta to myslela vážně. Věděla, jak na něj. Vytasila svou tajnou zbraň v podobě bubeníka Adriena, kterého přímo zbožňoval. Jen ona věděla, jak moc by pro něj znamenalo, kdyby si s ním mohl potřást rukou. Věděla, jakou pro něj má slabost. Toužil po setkání s bubeníkem Adrienem, ale copak by před něj mohl předstoupit v dívčím oblečení? To by se musel hanbou propadnout… a co kdyby na to přišel někdo známý? Co kdyby ho poznali? Takovou ostudu by nepřežil, i když si o sobě myslel, že je vůči posměchu odolný…

Vyšel ven z kabinky a opřel se o umyvadlo. Chvíli se díval do zrcadla, kde na něj hleděl stejně zelenýma očima jeho odraz. Ano, tohle byl on se svými nepřirozeně zrzavými, skoro až rudými vlasy a pihami. Nebylo jich moc a pokrývaly svou světlejší rezavou barvou jen nos a část tváří, ale spolu s tmavými prstýnky krátkých vlasů tvořily souhru barev kolem jasně zelených očí. Nelíbila se mu ta tvář v zrcadle, neměl rád tu barvu rzi, kterou měl úplně všude. Možná proto se nechal tak snadno přesvědčit. Pro svůj sen dotknout se Adriena, pro tu chvilkovou iluzi být někým jiným, někým krásnějším. 

Opláchl si tvář studenou vodou a přemýšlel, jestli by neměl raději zdrhnout, dokud byl ještě čas. Jenže to Markétě slíbil a teď nemohl couvnout. Nechtěl jim kazit radost z toho, že se dostali na stejná prkna jako Temní vládci snů. Víckrát už by takovou šanci mít nemuseli. A proto tu teď byl.

„Dejte mi pokoj,“ ozvalo se za dveřmi záchodů a někdo vešel dovnitř. Kamil se hned vzpamatoval, natáhl si kapuci a nasadil brýle. Až teď mu došlo, jakou udělal blbost. Úplně zapomněl na to, že teď má být holka a automaticky vlezl na pánský záchod. Nenápadně se chtěl přesunout ke dveřím, když viděl, že dotyčný stojí u pisoáru a ulevuje si. Ani raději nezjišťoval, kdo to je.

„Hej, co tady děláš?“ zarazil ho přísný hlas. Už byl skoro u dveří, a kdyby úplně neztuhnul, utekl by. Poznal ten hlas. Patřil Adrienovi.

„Na něco jsem se tě ptal, skrčku,“ přešel k němu a zapínal si při tom poklopec. Kamil začal couvat ke dveřím. Přitom dál civěl na svého idola. Nemohl uvěřit tomu, že před ním stojí člověk, jehož fotky a plakáty má rozvěšené po celém pokoji. Věděl o něm snad úplně všechno a dokázal hrát přesně v jeho stylu. Obdivoval ho už dávno. Ještě dřív, než se stal členem dívčí kapely. Nevěřil všem těm báchorkám, co o něm sem tam prosákly na veřejnost. Pro něj byl dokonalý. A teď na něj hleděl svýma černýma očima a mluvil na něj.

Adrien mu stáhl kapuci i brýle a překvapeně zamrkal. Chytil ho za bradu a zadíval se mu do tváře.

„Ale ale, copak tu děláš? To nevíš, že sem žádní chlapci nesmí?“ sjížděl ho mlsně očima a lehce mu přejel po tváři prstem. Kamil se otřásl pod upřeným pohledem černovlasého bubeníka. Vypadal přesně jako na plakátech. Rozcuchané polodlouhé vlasy, silné černé kontury kolem očí, na krku několik různě širokých zlatých řetězů a prsty plné prstenů s černě nalakovanými nehty. Už mu chyběly jen jeho černé paličky.

„No? Tak copak tu děláš a jak ses sem přes ochranku dostal?“ zkoumal dál drobnou pihatou tvář, nyní úplně rudou.

Kamil na něj dál okouzleně zíral a nezmohl se na nic kloudného. Podvědomě ale věděl, že musí zrdhnout. Zbabělé, ale účinné.

„P-Promiňte, zabloudil jsem,“ vyhrknul Kamil a než se temný bubeník nadál, byl pryč.

---

„Kde je Kamil?“ otočil se černovlasý Marek na skupinku, kterou vedl do šatny. 

„Šel na záchod,“ oznámila nevzrušeně jeho sestra Markéta. Najednou zbledla.

„Ježíš, já mu zapomněla připomenout, že musí na dámský,“ zděsila se a Marek taky. Vyběhli ze šatny a v chodbičce málem vrazili do Kamila běžícího jejich směrem.

„Jsi v pořádku?“ zadržel ho Marek a díval se mu do udýchané zarudlé tváře. Kamil jen přikývl.

„Neviděl tě nikdo?“ upravil mu kapuci tak, aby nebyly vidět zrzavé vlasy.

„Ne,“ zalhal Kamil a doufal, že z toho Adrien nebude dělat haló.

„Tak dobře, ale musíš být opatrný, nikdo tady o tobě nesmí vědět jinak, než jako o holce.“

„Jo, já vím, dámské záchody, nemluvit, nebo vyšším hláskem a tak dál,“ odříkal Kamil a nechal se odvést v hloučku do šatny.

Nevšimli si, že se za rohem někdo ukrýval a sledoval je. Podle stejného oblečení mu hned došlo, že to je ta dívčí předkapela. Manažer je obeznámil se vším, ale nezmínil se, že by mezi nimi byl i kluk. O Markovi věděl. Nikdo jiný tu být neměl. Jen oni a ty holky. Divil se, když se dozvěděl, že se jim podařilo najít jen dívčí kapelu, ale co tam mezi nimi tedy dělal ten malý kluk? Tohle chtělo prozkoumat. O tomhle manažer rozhodně nevěděl. To by nikdy nedovolil. Pousmál se, když mu došlo, že je tu nejspíš tajně. O to víc ho zajímalo, co s ním chtějí dělat.

---

„Tak jdeme na to, dámy,“ pronesl v šatně Marek a zatleskal. Vykoledoval si tím nevraživý pohled zelených chlapeckých očí. Měli trochu skluz, a aby to stihl, chtěl nejdřív nalíčit Kamila. Holky se zatím měly převléknout.

„Hele, a nemohli byste na chvíli zmizet? Rády bychom se oblékly,“ zavrčela Markéta na Marka, když viděla, jak si chystá nádobíčko a pokukuje na ně přes zrcadlo.

„Bojíš se, že tě vykoukáme? Na tobě stejně není nic zajímavého,“ odsekl Marek své stejně hnědooké černovlasé sestře Markétě. Na hlavě mu přistál polštářek z gauče v rohu pokoje. Zasmál se a způsobně se odvrátil.

„Šmejde,“ zasyčela Markéta a otočila se k nim zády. Vlastně jí to bylo jedno a holkám taky. Jí už Marek viděl a Kamila neřešila. Kdežto holkám to spíš vyhovovalo a ještě se před Markem předváděly, jako by ho chtěly svými těly okouzlit. Nechápavě zavrtěla hlavou a raději se rychle převlékla. Kamil si jich nevšímal. Marek si vyskládal na stůl všelijaké nádobky, přetočil si Kamila i se židlí proti světlu a vytáhl z tašky bílou čelenku a kovové sponky.

„Předtím to bylo jen tak narychlo, takže to nebylo naprosto dokonalé, ale teď to bude lepší,“ uhladil neposlušné kudrny a stáhl je dozadu čelenkou a sponkami. Kamil se neodvážil ani otevřít oči. Bylo mu trapně, jako když ho líčil poprvé. Tváře mu začaly červenat, jak se styděl. Vzpomněl si na to, že ani vlastní matka ho nepoznala.

Marek se tedy s úsměvem pustil do díla a Markéta jen zírala, jak mu to jde od ruky a jak mizí pod vrstvou make-upu shluk pih na Kamilově nose i tvářích.

Kamil seděl jako vytesaný do skály a snažil se rozeznat podle doteků, co zrovna Marek dělá. Pomalu ani nedýchal, když mu konečky prstů roztíral něco kolem víček a pak mu něčím tvrdším přejížděl po okrajích oka a víček. Ještě nikdy se ho takhle nikdo nedotýkal a po chvilce si uvědomil, jak je mu každý hřejivý dotek konečků Markových prstů příjemný. Pohodlněji se opřel a začínal zápasit s přicházejícím spánkem. Tohle ho dokonale uspávalo.

Marek se zaujetím stínoval jeho oči, aby zvýraznil zelenou barvu duhovek a nemohl si nevšimnout, jak se napjatý výraz v tvářičce pod jeho prsty uvolňuje. I jemu se líbilo dotýkat se jeho hebké kůže, na které ještě nenašel ani náznak rašících vousů, ani knírku, což bývá u kluků v jeho věku běžné. Ale aspoň mu to ušetřilo práci a nemusel ho nejdřív oholit. Jen lehce hladil jeho tváře a doslova si pohrával s barvičkami, jen aby se ho mohl co nejdéle dotýkat. Na rty mu nanesl lesk a prstem ho roztíral pomalu od středu rtů ke koutku. Kamil na něj otevřel oči a v koutcích mu zacukalo, jak ho ten lehký dotek šimral. Překvapeně na Marka zamrkal, aniž by to měl v úmyslu a Marek tak mohl i pod silnou vrstvou make-upu vidět, jak zase zrudnul. Přestal roztírat lesk, ale ukazováček nechal přitisknutý k hornímu rtu. Pozoroval zmatené zelené oči a jen zlehka se na něj usmál. Spokojeně se v duchu pochválil, protože barva, kterou zvolil na jeho víčka, opravdu podtrhla výrazně zelené oči. Vlastně byl hotový, ale měl potřebu dotýkat se ho dál.

Když viděl, že se zrzek stále ani nepohnul a jen dál na něj nechápavě koukal, pohladil ho palcem po lícní kosti a mrknul na něj. Kamil se zhluboka nadechl a v tom momentě se probral z transu.

Ani jeden si nevšiml, jak v tichu šatny na ně doslova civí Markéta s Bárou a Dankou. Markéta začala svého bratra podezřívat, že to líčení protahuje schválně. Nemohla si nevšimnout, jak mu v očích jiskří snad všechny odstíny hnědé, jak si Kamila prohlíží a vyloženě si vychutnává každý dotek. Zdálo se jí, že nějak až moc často používá prsty místo štětečků. Úplně se jí rozbušilo srdce, když jí došlo, co vidí. Ale jak to, že si toho nevšimla dřív? Začala pátrat ve vzpomínkách, jestli jí něco neuniklo. Vybavila se jí blondýna, kterou kdysi přivedl k nim domů a představil ji jako svou známou, ne jako přítelkyni. Nechápavě zase pohlédla na Marka, ale pohled ji neklamal. Opravdu se na Kamila díval doslova zbožně. Jako by se chtěl každou chvíli sklonit a políbit ho. Ježíši… zaklela v duchu a protnula trapné ticho hlasitým odkašláním.

Kamil sebou trhnul a prudce se otočil k holkám, ke kterým byl dosud zády. Úplně na ně zapomněl, jak byl omámený Markovýmy doteky. Když Markéta vykulila oči a pootevřela s heknutím pusu, lekl se.

„Tak co na to říkáš?“ promluvil jako první Marek a kochal se překvapenému výrazu v sestřině tváři. Věděl, že tak zareaguje. Opravdu si dal záležet a Kamilovi to moc slušelo. Nikdo by ho nepoznal a nikdo by neřekl, že je to kluk. Vytáhl z tašky černou paruku a umně ji nasadil na chlapcovu hlavu. Markéta zase zamrkala a jen naprázdno zaklapla pusu.

„Tak to je teda něco,“ obdivně vydechla a snažila se to rozdýchat. Úplně v tu chvíli zapomněla na myšlenku, která se jí před chvílí honila hlavou.

Kamil se váhavě pootočil k zrcadlu. Marek se pousmál a čekal, jak se bude tvářit. Už když ho nalíčil poprvé, věděl, že by to byl hřích, kdyby nesouhlasil s vystoupením. Zaručeně je teď nejhezčí ze všech holek ve skupině.

Kamil pohlédl do zrcadla a nechápavě zíral na obraz naproti sobě. Zapochyboval, že hledí do zrcadla a sáhl na dívku se světlou pletí, která na něj vykuleně zírala zelenýma očima zrovna tak vykuleně, jako zíral on na ní. Žádné pihy, jen lehce meruňkový odstín tváří, žádné rezavé obočí a řasy, ale vybarvené do černa. Pootevřel lesklé, jen jemně přibarvené rty a šokovaně zamrkal nápadně vystínovanými víčky. To nebyl on. Ve svém odrazu neviděl zrzavého pihovatého kluka, ale černovlasou holku s jemnou tváří. Bylo to dokonalejší, než u něj doma. Ještě hodnou chvíli na sebe civěl a ani si neuvědomil, že zapomněl dýchat. 

„Hej, jsi v pořádku?“ Kamil vzhlédl k Markovi, ale stále byl ještě mimo.

„Ne… nejspíš jsem se zbláznil,“ nemohl tomu uvěřit.

„Vzalo ti to dech, co?“ dřepla si k němu Markéta a podávala mu sklenici vody. Kamil ji vypil, ale dál mlčel. Příčilo se mu to, ale líbilo se mu, co viděl v zrcadle. Krásná iluze jeho zlého snu.

Marek se spokojeně culil. Doslova cítil, jak mu ten kluk pod jeho prsty tál. Markéta měla pravdu, že je hodně citlivý. Ve všech směrech.

„Páni, Kamčo, ty jsi ale kus?“ obdivovaly ho holky. Kamil zrudnul a šlehl je hněvivým pohledem. Jasně jim tím zakazoval takové poznámky.

„Nechte toho, nebo nám uteče,“ varovala je Markéta a modlila se, aby se neprovalilo, že ho tajně vyfotila. To by jí do smrti neodpustil, ale nedokázala odolat. Vážně mu to moc slušelo.

Všechny tři černovlasé holky už byly oblečené a teď byl na řadě s oblékáním on. Schválně zvolili stejné účesy, barvu vlasů i oblečení, aby mezi sebou Kamila zamaskovali. Lišili se doslova jen tvářemi, výškou a barvou očí. Bára, původně blondýna, je měla modré, Danka, původně brunetka modrozelené a od přírody černovlasá Markéta hnědé.

Holky se usadily na gauč a sledovaly, jak si Kamil, částečně ukrytý za křeslem, natahuje těsné kožené kalhoty a vysvléká tričko. Nijak neřešil, že tu není sám. Ani ho to nenapadlo. Hlavu měl plnou jiných myšlenek a hlavně strachu. Marek v ruce držel jeho novou garderobu a Markéta se v duchu hihňala a těšila se, jak bude reagovat na malou změnu oproti původnímu plánu.

„To si děláte srandu? Na to zapomeňte…“ ošil se rozhněvaně Kamil, který teď vypadal velice zajímavě. Do půl těla byl svlečený a k plochému světlému hrudníku zrovna moc dívčí tvář nepasovala. Nevraživě sledoval kus krajkového oděvu, který v ruce držel Marek.

„Ale Kamčo, musí to přece být věrohodné, vždyť se na sebe podívej. Seš plochej jak žehlící prkno. To by viděl i slepej, že ti něco chybí,“ vrkala Markéta a holky zadržovaly smích, aby na nich nic nepoznal. Jak Kamila znaly, vzdal by to, kdyby se mu smály. Už takhle bylo hodně těžké ho k tomuhle přesvědčit. A teď už bylo pozdě vymýšlet jiný plán. Navíc když tenhle byl tak zábavný.

„To je snad zlej sen,“ zaúpěl zrzek a zbledl. Už toho měl dost a to ještě ani nevylezli na pódium. Zhroutil se na židli a chtěl si schovat tvář do dlaní. Takhle trapně se už dávno necítil. To je určitě zlej sen...

„Ne!“ vykřikla Markéta i Marek najednou.

„Nedotýkat, nebo si to rozmažeš,“ dodal ještě Marek a zachytil jeho ruce na poslední chvíli. Oddechl si, že ho nemusí celého předělávat.

„Už nemáme moc času,“ podotkla Bára.

„Nenávidím vás. Tohle vám nikdy neodpustím,“ vzdechl poníženě Kamil a vzal do ruky pro něj nechutný kus krajkového oděvu. Štítivě svíral ramínko podprsenky mezi prstem a ukazovákem a přemýšlel, jak se to obléká. Dívky to samozřejmě rozesmálo.

„Co na mě koukáte, otočte se, jdu se převlékat. A vůbec, co kdybyste na chvíli vypadli?“ napodobil jejich mluvu a otočil se k Markovi jako k poslední záchraně. Chichotání raději ignoroval. Podal černé prádélko Markovi a nic neřekl. Doufal, že bude vědět, co s tím. Prosit o pomoc holky už by na něj bylo moc. Takhle měl pocit, že hlouběji už klesnout nemůže. A Marek se očividně taky dobře bavil. Měl na něj ještě větší zlost, než na holky.

Marek si mlčky stoupl za něj a podprsenku mu rychle oblékl, aby si to náhodou nerozmyslel. Byla mu akorát, i když se bál, že mu Markétina velikost nebude pasovat. Holky to sledovaly rozzářenýma očima a něco si přitom šuškaly. Kamil je dál vraždil zelenými plameny, které mu šlehaly z očí a slibovaly smrt umučením.

„Co to?“ nestačil se divit, jak dokonale to všechno měli promyšlené. Marek mu vycpával podprsenku smotanými froté podkolenkami, které ukradl Markétě ve skříni a pohmatem si zkontroloval, jestli je dal dobře. Ani on nedokázal setřít ze svých rtů úsměv. Bylo mu Kamila líto, ale ten pohled na něj stál za to. Sice by ho raději svlékal, než oblékal, ale teď šlo hlavně o koncert.

Konečně ho oblékli do lesklé, bordó haleny s velkým výstřihem a širokými rukávy. Kolem pasu sešněrovali černý živůtek, pod kterým vyčníval zbytek haleny a maskoval tak svou délkou až na stehna to, co se mu rýsovalo v kožených černých kalhotách. Kdyby tak nebyly oblečené všechny holky, nikdy by si na sebe nic takového nevzal. Mohl být rád, že po něm nechtěli sukni a boty na podpatku. Marek mu ještě upravil a pořádně připevnil černou paruku a pak si ho ze všech stran prohlédl. Dokonalá členka skupiny. Žádný kluk.

Konečně mohl Kamil odpočívat na gauči, když Marek líčil holky. Byl nejvyšší čas na jejich vystoupení. Prohlížel si vysokého Marka a přemýšlel, jestli může být stejný jako on. Připomínal mu svým výzorem metrosexuála, o kterých nedávno psali v jednom časopise. Dokonale upravené vlasy, hladce oholená tvář, dobře padnoucí oblečení a jen lehce vonící po drahém parfému. Ne, někdo takový měl jistě plno děvčat. Ve světě showbyznysu by se to o něm hned vědělo. Navíc by mu to Markéta jistě řekla, když věděla, jak je na tom on sám. Roztřásl se. Teď je vlastně i on holka. Byl z toho všeho celý nesvůj.

„Sluší ti to,“ přisedl si k němu na gauč Marek a nevšímal si vražedného výrazu v drobné tváři.

„Uvidíš, že zazáříš, všichni tě budou obdivovat,“ objal ho kolem ramen a chtěl ho uklidnit. Kamil setřásl jeho ruku a odsedl si.

„Vypadám trapně, je mi trapně a asi budu zvracet,“ otřásl se Kamil a nervózně klepal koleny o sebe. Nejraději by si okusoval ret, ale setřel by si rtěnku. V duchu zaúpěl… už uvažuju jako holka. Povzdechl si. Chtěl, aby ho nějaký kluk obdivoval, ale ne jako holku.

„Na, vypij to,“ podal mu malou lahvičku, kterou vytáhl z kapsy. Kamil na ni nedůvěřivě pohlédl a vzal ji do ruky. Whisky?

„To je alkohol. Já ještě nemůžu pít,“ vrátil mu lahvičku zase zpátky.

„Já vím, ale to ti vážně pomůže, a netvrď mi, že jsi ještě nikdy alkohol nepil,“ odšrouboval víčko a zase mu to podal. „Dej si aspoň trochu.“

„Tvrdit ti to můžu, ale nejspíš mi stejně neuvěříš,“ odsekl Kamil a na ex do sebe vylil obsah maličké lahvičky, jakou dávali do barů v hotelových pokojích. Holky nic neviděly a on opravdu nepil poprvé. Jen toho nikdy nevypil tolik, vždycky jen ochutnal. Ale teď mu to bylo jedno. Vzal za vděk čímkoliv, co by ho trochu vzpamatovalo.

„Tak jdeme, ne?“ Marek pohledem přejel všechny členy kapely a spokojeně pokýval hlavou. Vypadaly jedna jako druhá a nikdo neměl šanci mezi nimi najít kluka.

---

„Ukažte jim, co ve vás je,“ poplácal Marek své svěřenkyně po zádech, třikrát naznačil poplivání pro štěstí a pak je jen ze zákulisí sledoval.

Kamil se hned ukryl za bubny a musel zhluboka dýchat, aby se soustředil na hraní a ne na to, že na něj civí celé město, když vypadá jako holka. Uklidňovalo ho jen vědomí, že ho nikdo nemůže poznat. Přesto mu v ruce hůlky přímo vibrovaly, a jestli mu do teď nebylo dobře z toho, k čemu se nechal uvrtat, tak teď se cítil přímo na umření. Mrknul k zákulisí a zahlédl Marka, jak na něj povzbudivě zvedá prst a mrká na něj. To ho trochu uklidnilo. Alkohol v jeho žilách už také začal působit. Zezačátku měl z Markétina bratra zvláštní pocit, ale jak ho vídal každý den na zkouškách kapely, připouštěl si, že je na něm něco zajímavého. Zatraceně mu to vždycky slušelo. Mátlo ho, jak se k němu dnes choval, jak se ho dotýkal. Marek se na něj usmál takovým tím vědoucným pohledem, když z něj stále nespouštěl oči a Kamila polilo horko. Rychle se od něj odvrátil a zkontroloval, jestli už jsou holky připravené.

Odťukal paličkami rytmus a mohli začít hrát. Netrvalo mu dlouho, než se ponořil do hry a zapomněl na vše okolo. Teď byl jen on, hudba a jeho bicí. Světel reflektorů si raději nevšímal. Přesto měl pocit, že na něj míří nějak moc často.

Marek spokojeně sledoval čtveřici na pódiu a pohupoval se do rytmu písní, které už znal nazpaměť. Hráli naprosto dokonale a bylo to znát i na spokojenosti diváků. Věděl, že se jim budou líbit, i když byli jen malou součástí koncertu. Ale měli tak možnost se veřejně předvést. Tohle vynese jejich kapelu mezi profesionály a on věděl, že si to zaslouží. Tvrdě dřeli, jen aby to dokázali a tohle byla jejich sladká odměna. Iluze a sny… tak by mohl jejich dnešní vystoupení nazvat. Chtěli dívčí kapelu? Měli ji mít. Co na tom, že není tak úplně dívčí. Iluzi o dívkách na pódiu splňovaly. A věřil, že jim splnil jejich sny. Sen o tom stát se předkapelou slavné skupiny a o setkání se zpěvákem Temných vládců noci. Za celou dobu je neslyšel mluvit o ničem jiném, jen o něm. Kdyby tak Markéta věděla, že ho zná. Ta by mu dala, že je ještě neseznámil. Kdo asi byl Kamilovým idolem?

„Jsou dobrý,“ uznale pokyvovali hlavami Temní vládci snů. Byli na holky zvědaví a tak se šli všichni podívat ze zákulisí, jak jim to jde.

Marek se k nim hrdě otočil. Znal je všechny. Ještě když se zaučoval na maskéra, seznámil se s nimi zrovna v téhle hale. Vystupovali tu poprvé, jako předkapela jiné slavné skupiny.

„Jo, to jsou,“ poznamenal Marek a dál pozoroval jen jedinou členku dívčí skupiny. Vlastně člena, ale to teď věděl jen on.

„Hele, Adriene, ta holka to válí na bicí skoro jako ty,“ zkonstatoval jeden z kapely a všichni se vysokému, rozcuchanému bubeníkovi pochechtávali.

„Haha…“ suše se nuceně usmál Adrien. Ale i on zpozoroval, že některé pohyby byly jeho. Ta malá černovláska ho dobře napodobovala.

„Teda Mářo, máš slušnej harém,“ pokyvoval uznale hlavou modrooký zpěvák Alex. „jedna hezčí, než druhá. Ale ta mrňavá je asi nejhezčí,“ nemohl z ní spustit oči.

Marek se zamračil, ale věděl, že od něj Kamilovi nebezpečí nehrozí. Na druhou stranu byl potěšený, že jeho práce má takový ohlas. I když podle něj byl hezký i jako kluk.

„Víš co? Po koncertu zveme slečny na drink, tak jim to vyřiď. Měl bych pro jejich kapelu menší návrh.“ Poplácal starého známého Marka po rameni Alex a šel se chystat na vlastní vystoupení. Ostatní ho následovali, jen Adrien dál prohlížel jednu holku po druhé.

Byl si jistý, že jedna z nich bude ten kluk, ale všechny vypadaly naprosto stejně. Jedna hezčí než druhá. O to měl větší zájem zjistit, která z nich to je a poznat ji, spíš jeho osobně.

„Co je, Adriene, ty se nejdeš chystat?“ Markovi se vůbec nelíbilo, jak důkladně si je prohlížel, jako by něco tušil. Bylo mu to divné, protože bylo všeobecně známo, že on je jen na kluky. On byl také ten důvod, proč manažer jejich kapely trval na dívčí skupině. Když ho špatně hlídali, vždycky se po koncertě opil a někoho sbalil. Vlastně se vždycky stihl opít už během první přestávky, ale kvalitě jeho výkonu to vždy jen přidalo a tak mu to tolerovali.

Po několika aférách, kdy znásilnil chlapce, kteří vystupovali na stejném koncertě, se jejich manažer rozhodl nezvat žádné předkapely, jen aby nebyl v pokušení. Sice si stejně vždycky našel někoho z davu fandů, ale to už je netrápilo tolik, jako když pak museli čelit obvinění ze špatné ochrany vystupujících. Marek se k jednomu takovému případu také dostal, ale musel mlčet. Nakonec jen díky tomu pro něj udělali tuhle službičku v podobě upřednostnění kapely jeho sestry.

Nikdy však jako zázrakem nedošlo k žádnému podání žaloby. Marek věděl, že rodičům i oběti zaplatili za mlčení a tak mu to vždycky prošlo. A tak po malé dohodě zaangažovali dívčí kapelu jeho sestry. Nejdřív chtěl vyměnit Kamila za někoho jiného, ale bez něj by neměli takový úspěch. A ten Markétin nápad s převlekem byl prostě geniální, jak se teď mohl přesvědčit. Jen musí Kamila hlídat, aby se neprozradil. Hlavně před Adrienem.

„Mářo, Mářo, škoda, že jsi na mě už starý,“ přilepil se k Markovi bubeník a šeptal mu do ucha, zatímco ho pohladil po tváři a odešel.

„Hlavně že ty jsi ještě dítě,“ odfrknul si Marek a oklepal se. Kdysi se mu Adrien taky líbil, ale poznal co je zač a děkoval bohu, že není jeho věková kategorie.

---

Předkapela měla úspěch, jak Marek předpokládal, a po pěti písničkách opustili pódium, aby uvolnili místo hlavnímu programu večera. Nastala krátká přestávka a ze sálu se ještě stále ozývalo bouřlivé pokřikování a hvízdání.

„Byli jste skvělí,“ objímal Marek jednu holku po druhé a stejně objal i překvapeného Kamila. Nečekali až takový úspěch. Stejně si mysleli, že je to hlavně díky jejich dívčí sestavě. Ale byli dojati. Nečekali až takové ovace. Spíš se obávali, že je hned vypískají a budou se dožadovat Temných vládců snů.

Jako v transu si posedali hned za pódiem na schody a jen tak seděli. Dívali se nepřítomně na Marka, který se vybavoval s manažerem vládců a něco s ním domlouval. Neslyšeli je, ale věřili, že jim to pak Marek poví.

„Tak jdeme do šatny, dámy,“ probral je ze zamyšlení Marek a střetl se uraženým zeleným zrakem. Mrknul na Kamila a objal svou sestru. Chystali se odejít do šatny, když proti nim přicházelo v doprovodu ochranky pět muzikantů celých v černém. Stříbrné kovové cvočky, ozdoby a přezky cinkaly do rytmu kroků nohou ve vysokých těžkých botách. Všechny tři černovlasé dívky i Kamil se zarazily a uhnuly jim z cesty, jako by to byli samotní králové. A zatímco holky přímo hltaly modrookého zpěváka Alexe, Kamil sledoval Adriena.

Mysleli si, že legendární skupina kolem nich jen nevšímavě projde, ale oni se zastavili a se zájmem si čtveřici stejně oděných dívek prohlíželi.

„Tedy slečny, překonaly jste mé očekávání. Jste nejen krásné, ale umíte to na pódiu rozbalit,“ pochleboval jim Alex a ostatní jen přikyvovali. Alex se k dívkám přiblížil ještě víc a prohlížel si je zblízka jednu po druhé. „doufám, že neutečete a přijmete naše pozvání na drink. Mářa už vám řekne víc.“ Koketně zamžoural na holky a specielně Kamilovi věnoval nejvřelejší úsměv.

Markéta s Bárou a Dankou zavzdychaly a měly co dělat, aby se udržely a nevrhly se Alexovi kolem krku. Kamilovi bylo opět horko a cítil, jak se mu hrne krev do hlavy. Nelíbilo se mu, jak se na něj díval. Vyplašeně se rozhlédl po ostatních mladících z kapely a když se podíval na Adriena, který si ho prohlížel s neskrývaným zájmem, uhnul pohledem. To však na stále zamračené tváři vyvolalo úsměv. Raději se otočil k Markétě. Ale ta stále visela na Alexově tváři a hltala každé jeho mrknutí i pohyb rtů. Jak se těšil, že je uvidí a že si bude moct potřást rukou s bubeníkem Adrienem, teď by se nejraději propadl do země. Když už si myslel, že má všechno za sebou, stalo se tohle.

„Tak kde to vázne,“ ozvalo se netrpělivě z pódia, kde už se za skandování diváků čekalo na temnou pětku.

„Tak po vystoupení, a ne abyste nám utekly,“ mrknul na ně Alex a poslal vzdušnou pusu Kamilovi. Tomu se to ale vůbec nelíbilo. Lamače dívčích srdcí Alexe zrovna moc nemusel. Holky si samozřejmě myslely, že to patřilo všem a zavzdychaly, jako by je rovnou políbil. Jen Kamil viděl ten upřený pohled směřovaný přímo jemu a pobavené cuknutí v koutku, když mu na leteckou pusu odpověděl zabijáckým pohledem. Ještě jim zamávali, než vyšli na schody k pódiu a pak už jen poskakovali před tleskajícím, řvoucím davem a mávali jim jako o život. Popadli své nástroje a hned se dali do hraní, čímž ten rozjařený dav trochu umírnili.

Holkám se najednou do šatny nechtělo. Jako by je únava náhle přešla, když je viděly hrát a doslova slintaly na kraji pódia spolu s davem fanynek v hledišti. Marek to okomentoval úšklebkem a zavrčením, ale nechal je. Tohle byl jejich velký sen. Viděly na živo Alexe a dokonce s ním mluvily. Teda on mluvil k nim, jako by byly retardované, protože přes spadlé čelisti a vykulené oči se na nic nezmohly. To se teda předvedly.

Kamil stál kousek od nich a taky se díval na kapelu zahalenou v lehkém oparu mlhy, která se jim táhla kolem nohou a problikávala červenými a oranžovými reflektory. Stroboskop sekal jejich pohyby v rytmu bicích a celkově to budilo dojem nejtemnějšího pekla. Zaposlouchal se do skladby a jako vždy se soustředil jen na bicí. Hypnotizoval černé paličky v Adrienových rukách a doslova si představoval, jak hraje s ním. Zvláštní pocit ho donutil zvednout pohled od rukou výš a střetl se tak s černým pohledem. Chvilku omámeně civěl do očí svého zbožňovaného bubeníka. V tom krátkém momentě, kdy se na něj Adrien usmál, zapomněl i na to, že je v holčičím převleku. Úsměv mu opětoval, čímž na Adrienově tváři vykouzlil ještě větší úsměv.

Toho se Kamil lekl. Přece ho nemohl poznat? Ale proč by se na něj jinak usmíval, když je výhradně na kluky, jak o sobě veřejně prohlašoval. Najednou se mu hůř dýchalo a chtěl zmizet.

„Kamčo?“ vyrušil ho z myšlenek Marek. Kamilovy oči sklouzly na jeho ruku na svém rameni, ale nesetřásl ji. Kdy se tam objevila?

„Jsi v pořádku? Něco se děje?“ ustaraně si prohlížel Kamilovu náhle pobledlou tvář. Ale on jen zatřásl hlavou a znovu se posadil na schody. Holky nevypadaly, že by se chtěly vrátit do šatny.

Marek si k němu přisedl a objal ho. Když se mu chtěl vykroutit, doslova ho sevřel, aby se nebránil.

„Klid, uklidni se. Vidíš, dokázali jsme to, dokázal jsi to a nikdo tě nepoznal,“ šeptal Marek a kochal se pohledem na něj. Jeho make-up byl stále dokonalý. Konečně se přestal bránit jeho přátelskému sevření.

„Takže už bychom mohli jít domů, ne? Rád bych tu šaškárnu sundal,“ zavrčel Kamil a vysloužil si tím nespokojené protažené obličeje tří holek.

„To bys nám přece neudělal, pozvali nás. O to nemůžeme přijít,“ škemrala Markéta.

„K tomu mě nepotřebujete,“ odsekl Kamil. Děsil se toho setkání, protože se bál, že ho Adrien prokoukl. Stejně pořád nechápal, proč se musel převlékat za holku.

„Tak to se mýlíš. Měl bys tam být taky, vysloveně nás o to manažer požádal. Mají pro vás nabídku, ale to vám řeknou až oni,“ napínal je Marek.

„Vážně?“ zajiskřily Markétě oči a zasnila se. Pak se otočila ke Kamilovi a hodila na něj kočičí oči. „Kamčo, ty si nechceš povídat s Adrienem?“ Kamil zavrčel a prudce se zvedl.

„Jdu do šatny,“ ani se na ně nepodíval a zmizel v chodbě.

„Tak jdeme, holky,“ přikázal nekompromisně Marek a vydal se za Kamilem s brblajícími dívkami v patách. Vážně Kamila zajímal zrovna Adrien? To zjištění ho moc nepotěšilo.

---

Seděli v malém baru, který byl běžným hostům pro dnešek uzavřený. Teď v něm byly jen dvě rokové kapely, jejich manažeři a pár dalších lidí z branže. Marek se bavil o novinkách ze světa showbyznysu s jinými zasvěcenými a holky se vesele vybavovaly s Alexem a dvěma kytaristy. Všichni seděli u jednoho stolku a kousek od nich seděl Kamil.

Nechával se poučovat od Adriena, jak se ještě víc zdokonalit v technice. Zasvěceně a přímo s láskou mluvil o bicích, což Kamila přímo fascinovalo. Adriena zase zajímal on. Když viděl tu dívku s jasně zelenýma očima zblízka, byl si jistý, že je to ten kluk, kterého potkal na toaletách. Nemohl z něj spustit oči, jak krásně mu to slušelo v tom dívčím ohozu. Zajímalo ho, co má pod tou bordó halenou a čím má vycpanou podprsenku. Ještě raději by z něj ale všechno serval a vzal si ho. Líbilo se mu, jak dobře hrál svou roli a jak se přesvědčil, všichni ho považovali za hezkou holku.

Nechal si nalít dalšího panáka. Kopl ho do sebe a ani nevěděl, kolikátý to byl. Ale na náladě mu přidal, tak to neřešil. Nabízel i Kamile, jak jí-jeho představili. Jenže neměl zájem a to ho trochu mrzelo. Chtěl ho taky dostat do náladičky a užít si s ním. Zelenooký bubeník celou dobu ani jednou nepromluvil. Bylo mu jasné, že by se tak prozradil. Nevšiml si, jak ho Marek nedůvěřivě pozoruje. Nevěděl, že ho mají holky hlídat.

Pokoušel se ho přesvědčit, aby s ním odešel, že mu ukáže pár nových triků, jak bubnovat ještě lépe, ale on to odmítl. Už mu to jeho věčné mlčení a vrtění hlavou lezlo na nervy. Naštvaně se zvedl a s poznámkou směřovanou k Alexovi o tom, že mizí do hotelu, odešel.

Marek si oddechl a usmál se na Kamila. Pokývnutím hlavy ho pochválil za to, že se neprozradil a dál se vybavoval s jinými.

Ale Kamil věděl, že ho poznal. Vlastně mu to Adrien ani netajil a řekl mu, že ví, kým je. Řekl mu i to, že se mu líbí a že by si přál poznat ho blíž. Za normálních okolností by nebyl proti, ale přece jen mu bylo stále trapně, že byl v holčičím a navíc mu moc nedůvěřoval. Ani nevěděl proč, ale po tom, co mu dával nemravné návrhy, se ho trochu bál. Holky dál štěbetaly se zbylými členy Temných vládců snů a Alex se snažil přibrat do hovoru i Kamila. Marně. Využil možnosti odejít s Dankou na záchod. 

---

„Kde je Kamča?“ rozhlédl se Marek po malém baru, ale nikde ho neviděl.

„Co?“ otočila se k němu Markéta a chtěla bratrovi vynadat, že ji ruší, když si zrovna tak hezky povídala s Alexem.

„Kamča,“ zopakoval netrpělivě Marek. Došel si jen na záchod, a když se vracel, už byla jeho židle prázdná.

„Nevím, šla s Dankou asi…“ zarazila se, když vešla do dveří Danka. Marek šel hned k ní a vykoukl ze dveří baru. Za nimi však taky nikdo nebyl.

„Kde je Kamča?“

„Já myslela, že už je tady, že še…eh, šla napřed,“ málem se prokecla Danka a taky se rozhlédla po baru. Ale čtvrtá členka jejich kapely tam opravdu nebyla.

„Co se stalo?“ Alexe zaujala jejich debata, protože si ho přestaly holky všímat a shromáždily se kolem Marka.

„Nic…“ odsekl Marek a zamyšleně znovu přejel očima po baru. Možná šel jen do šatny, ale proč by nikomu nic neřekl? V tom si všiml, že chybí ještě někdo.

„Kde je Adrien?“ vypálil na Alexe.

„Jel do hotelu, proč?“ nechápal zpěvák a sledoval Markovu blednoucí tvář.

„Markéto, zkus mobil, Báro, jdi se podívat, jestli není v šatně. Danko, ty se podívej na dámské záchody a já jdu prohledat pánské!“ rozkázal a hned se vydal na průzkum. Alex ho následoval.

„Mohl bys mi říct, co to děláš?“ absolutně nechápal Alex jeho počínání. Marek rozrazil poslední dveře na záchodech a udýchaně se opřel o umyvadlo. Bude muset s pravdou ven a doufat, že není pozdě.

„Hledám tu holku, co hrála na bicí.“

„Kamilu? Ale proč na pánských záchodcích?“

„Ona je totiž kluk,“ přiznal Marek a zadíval se do překvapených Alexových očí. S ním si ze skupiny vždycky nejlíp rozuměl.

„Sakra, on to věděl. Mně bylo divné, že se kolem ní nějak motá,“ zamyslel se Alex a promnul si bradu. Jak to, že si toho nevšiml? A jak je možné, že to Adrien zjistil? Pak si vybavil jeho odchod z baru. Odešel před ní a byl docela naštvaný. Asi mu dal košem. Ve vzduchu ucítil problémy.

„Marku, můžeš mi laskavě vysvětlit, co tady dělal kluk? To nevíš, proč jsme to nechtěli dovolit? Ty ses musel nejspíš zbláznit…“ vychrlil na Marka, popadl ho za ruku a táhl ho ven. Na chodbě se střetli s Markétou.

„Tak co?“ Markéta zvedla obě ruce a v každé měla jeden mobil. Ten druhý byl Kamila.

„Dělej, musíme je najít,“ Alex se rozeběhl k zadnímu východu, kde měl auto. Adrienovo tam nebylo. Bylo mu jedno, že pil. Ta holka se mu líbila, a i když už věděl, že to je kluk, nechtěl, aby dopadl jako ti před ním. V tomhle směru má Adriena dost. Už neměl zájem žehlit jeho průsery. Jestli mu něco provede, přísahám, že skončil... Vztekle třískl dveřmi od auta.

U hotelu byli za pět minut a celou cestu nepromluvili. Marek se proklínal a nejraději by vrátil čas. Nejvíc ho bolelo, že se jedná zrovna o Kamila. Ten kluk mu za ten týden, co se znali, pronikl hluboko do srdce a sám o něj měl zájem. Neunesl by, kdyby kvůli jeho neopatrnosti trpěl. S povzdechem sklonil hlavu a sevřel ji v dlaních. Alex na něj mrknul a zamračil se ještě víc.

„Neříkej mi, že ti na něm záleží.“ Všiml si, jak všechny holky pořád hlídal, ale tuhle jedinou nejvíc. Z toho převlečeného kluka nespouštěl oči. Hlavně když se bavil s Adrienem. Markův tichý vzlyk mu jeho domněnku potvrdil.

„Ty seš ale vůl, Marku. Měl sis ho líp hlídat,“ zavrčel Alex. Snažil se odhadnout, kolik tomu klukovi je. Jako holka vypadal hodně mladince.

„A vůbec, od kdy jsi na kluky?“ vyzvídal Alex. Tohle o něm nevěděl.

„Asi od minulého týdne,“ zamyslel se Marek. Taky ho to překvapilo. Ale ve skrytu své duše byl vždycky přesvědčený, že srdce si nevybírá, že si prostě dělá, co chce a zamiluje se, do koho chce. Že mu nezáleží na tom, jestli je to holka, nebo kluk. To Markovo srdce se momentálně zbláznilo do Kamila, aniž by se ho ptalo na pohlaví, které by upřednostňoval.

Alex zavrtěl nechápavě hlavou. Marek pro něj byl velkou záhadou, už když ho poznal. Střídal holky, jako by si nebyl jistý, která je ta pravá a přitom jen hledal tu správnou lásku, jenže nejspíš u špatného pohlaví. Třeba Kamil opravdu bude pro něj ten pravý.

Vyjeli výtahem do střešního apartmá, které měli společné. Pokojů v něm bylo dost pro každého. Alex kartou otevřel vchodové dveře. Vběhli dovnitř a už podle zvuků za jedněmi dveřmi pokoje poznali, že jdou pozdě.  

„Adriene, okamžitě ho nech!“ zařval Alex a s Markem v patách vtrhli do pokoje. Na posteli zrovna Adrien znásilňoval chlapce s rezavou kšticí. Ani se nenamáhal ho pořádně odstrojit. Kousek od nich se válela černá paruka i zbytky z roztrhané lesklé blůzy. Kamil ležel částečně na břiše v nepřirozené poloze, jak se snažil bránit, ale Adrien měl větší sílu a nedělalo mu problém držet mu obě ruce v šachu nad hlavou a ještě si ho jednou rukou přitlačit téměř do kleku a k sobě. Do tváře Kamilovi nebylo vidět, jak ji měl zabořenou v polštáři.

„Ty hajzle!“ řval Marek. Bleskově překonal vzdálenost od dveří k nim a jedinou ranou srazil překvapeného bubeníka z postele. Jenže Adrien si to nenechal jen tak líbit a prudce se zvedl. Beze slova se rozpřáhl a zabořil svou pěst do Markovy tváře. Marek to ustál a jako bumerang uštědřil Adrienovi další dobře mířenou ránu.

Kamil se stočil do klubíčka a se slzami na tvářích je vyděšeně sledoval. Ale to už se do bitky přidal i Alex. Adrien přepadl přes postel a tvrdě dopadl na zem, kam ho srazil. Když se zvedl a chtěl znovu zaútočit, postavil se proti němu Alex s vážnou tváří.

„Ještě jednou na někoho z nás sáhneš, okamžitě volám policii a věř, že toho na tebe mám dost,“ udýchaně vychrlil Alex na bubeníka. Adrien ztuhnul a nevěřícně zíral na svého nejlepšího kamaráda z dětství. Poznal na něm, že to myslí smrtelně vážně.

„To bys neudělal,“ špitl.

„To si piš, že udělal. Už toho mám opravdu dost. Nebaví mě pořád krýt ty tvoje úlety. Seš jen obyčejnej úchyl, maniak. My jsme spolu skončili. Tohle byla poslední kapka. Sbal si věci a vypadni. V naší kapele už pro takového není místo,“ hodil po něm jeho oblečení a vytáhl z kapsy peněženku. Vyndal z ní pár bankovek a přihodil je k jeho věcem.

„Tvůj honorář a zmiz. A dobře si zapamatuj, že jestli tě ještě někdy uvidím, tak vytáhnu všechno, co na tebe vím a shniješ ve vězení,“ zařval na něj ještě stále rozzlobeně. Absolutně nechápal, že si Adrien neuvědomil, že se na to přijde. Jenže on nikdy nemyslel mozkem.

„To ne, to nemůžeš… jsem váš bubeník, potřebujete mě,“ chrlil ze sebe zaskočený bubeník a sbíral si oblečení.

„Ale můžu a udělám to. O takového člena kapely nestojím. A vypadni už,“ křikl a jako potvrzení svých výhrůžek vzal do ruky mobil, jako že jde volat policajtům. Adrien s nadávkami a prskáním vyběhl z pokoje a za chvíli slyšeli třísknutí dveří. Alex si zhluboka povzdechl a otočil se k posteli.

Marek seděl na kraji postele a tiskl si k sobě štíhlé Kamilovo tělíčko. Hned jak se Alex pustil do Adriena, zabalil Kamila aspoň do deky a celého si ho přitáhl do náruče. Nebyl schopný na něj ani promluvit. Hrozně ho mrzelo, co mu Adrien udělal. Překvapilo ho, že se neodtáhl, že se nechal hladit. Viděl, co mu udělal a tak nemělo cenu se ptát, jestli je v pořádku. Cítil, jak se v jeho náruči chvěje a slyšel i tiché vzlykání. Ale to všechno brzy ustalo a Kamil se víc schoulil k Markovu tělu. Oba překvapeně sledovali Alexe, jak si to vyříkává s Adrienem a nestačili se divit.

„Promiň, že jsem tě před ním nevaroval. Že jsem tě neochránil,“ šeptal při tom Kamilovi do vlasů a dál ho konejšil hlazením po zádech. Byl šťastný, že mu to dovolil.

Kamil zavrtěl hlavou a zadíval se mu do tváře. Hlavou se mu ještě zmítal chaos z toho, co se stalo. Nejdřív rána do hlavy na chodbě, kde čekal na Danku, až vyjde ze záchodu a pak se probral v Adrienově posteli, když do něj pronikal. Všechno se odehrálo tak rychle. Sotva mu došlo, co se děje a začal se bránit, přišli oni a Marek ho zachránil. Zvedl ještě stále roztřesenou ruku a ukazováčkem rozmazal krev na Markových rtech.

„Nemůžeš za to, měl jsem být opatrnější,“ šeptl a pokusil se o úsměv. Markovi z hrdla vyšel zastřený zvuk. Díval se do rozmazané, kdysi nalíčené tváře s ještě mokrými stopami slz a sevřel ji v dlaních.

„Promiň, měl jsem ti říct, proč chtěli jen samé holky,“ žádal znovu o odpuštění dojatý tím, že mu nic nevyčítal, i když to všechno byla jeho vina. Ale stejně by mu to asi neprozradil. Nemohl, vázala ho smlouva.

Alex jen nechápavě zavrtěl hlavou a stoupl si těsně před ně. Nevěřícně si prohlížel kudrnatého zrzka, ale daleko víc ho překvapilo jeho chování. Jako by ten kluk už na nějaké znásilnění dávno zapomněl a vyznával mlčky Markovi lásku.

„Marku, můžeš na slovíčko?“ přerušil jejich intimní chvilku. Marek k němu vzhlédl, ale nestihl se ani postavit, jak rychle mu přiletěla facka.

„Nezasloužíš si ho, ale přeju ti to. Doufám, že ti tahle má lekce bude stačit jako varování pro příště. Víš, jak nesnáším, když ze mě někdo dělá blbce,“ vrčel Alex a otočil se k odchodu. Zdálo se mu, že jejich sympatie jsou vzájemné. Na rtech mu pohrával spokojený úsměv a v hlavě se mu rodil plán.

Kamil se nad tím pousmál. Ta sedla. To měl za to, že ho donutil být holkou.

„Dejte se do kupy, máte patnáct minut, pak odjíždíme,“ oznámil jim Alex ještě ode dveří a zavřel za sebou.

„Kamile,“ objal drobné tělo a tiskl si ho k sobě, jako by se bál, že je to naposledy. Čekal, že se k němu zase přitulí, ale on se spíš snažil vyprostit.

„Asi bych se měl umýt,“ hlesl Kamil, kterému až teď, s odstupem času došlo, co se stalo a co se ještě stát mohlo. Postavil se, ale kolena se mu podlamovala, jak byl z toho všeho roztřesený. Zachumlal se víc do deky.

„Ne, já sám,“ odmítl Markovu pomoc a odplížil se do koupelny. Cítil se tak ponížený. Ještě víc, než v tom holčičím oblečení. Potřeboval být chvilku sám, aby to všechno strávil. Rychle se osprchoval a zakázal si na to, co se mu před chvílí stalo myslet. Prostě to chtěl vytěsnit z hlavy. Jako by se ho nikdo nikdy nepokusil znásilnit.  

Vyšel z koupelny jen v županu, který tam visel a přemýšlel, co si vezme na sebe.

„Tohle ti tu nechal Alex, asi ti to bude velké, ale…“ podal mu teplákovku. Kamil se rychle oblékl a posadil se zničeně zpátky na postel.

„Jak je ti?“ odhodlal se Marek aspoň zeptat. Neměl odvahu se ho znovu dotýkat. Bál se, že už nebude chtít, že si to rozmyslel. Zelené oči se na něj upřely a on v nich mohl vidět zmatek.

„Nevím, já…“ znovu ho přepadl třes. Strašně chtěl, aby ho Marek objal, aby se ho dotýkal. Myslel si, že když se někomu něco takového stane, že bude každého nenávidět. Ale on toužil po jeho dotecích na tváři, po jeho objetí a chtěl zjistit, jaké by to bylo, kdyby ho políbil. To všechno bylo vzhledem k situaci divné. Ale on si nemohl pomoct. Místo hrůzných vzpomínek na Adriena se mu hlavou honily Markovy doteky při líčení. Jako by jeho mysl i tělo podvědomě toužili nahradit hrubé zacházení jemným, láskyplným.

„Jsi gay?“ podíval se do šokovaných hnědých očí. Musel se to dozvědět hned. Chtěl vědět, jestli má šanci.

„Asi jsem, proč?“ hlesl zaskočeně Marek. 

„N-Nepolíbil bys mě? Já vím, že to je divné, šílené, když on, ale…“ pihovaté tváře se začaly barvit do červena, když na něj Marek užasle civěl. Přesto na nic nečekal, oběma dlaněmi si přitáhl rezavou hlavu blíž a beze slova ho políbil na rty.

„Ššš… už ti nikdo neublíží,“ sliboval Marek a slíbával čerstvé slzy z Kamilových očí. Byl šťastný, že to takhle dopadlo, že mu víc nestihl ublížit. Zamiloval se… teď už si byl jistý.

„Bolí mě hlava, asi budu mít bouli,“ řekl najednou Kamil, když se přestali líbat a mlčky na sebe zírali. Marek se zasmál, jak nečekaně přetnul trapné ticho a hned zajel prsty do hustých cihlových vlasů. Opravdu tam nahmatal bouli a chtěl vědět, co se mu stalo a jak se dostal do hotelu. Kamil mu řekl vše, co si pamatoval a nechával se hladit po zádech. 

Pak to všechno ještě jednou zopakoval Alexovi, když je vezl na zadním sedadle zpátky do baru. Choulil se v Markově objetí a nabídnutý odvoz na pohotovost odmítl. Další malá lahvička whisky a Markova hřejivá náruč mu poskytovala dostatek pomoci, aby se s tím vším jakžtakž srovnal. Navíc chtěl vidět reakci holek na návrh, který si před chvílí vyslechl.

---

Zbylí členové z obou kapel seděli stále v baru a čekali, až se Alex nebo Marek ozvou. Nikdo netušil, co se stalo. Ani holky ne. Nervózně pokukovali po dveřích a div nevystartovali ze svých míst, když se dveře otevřely a vešel do nich Alex. Hned za ním vstoupil i Marek a objímal osobu zahalenou ve velké mikině s kapucí na hlavě.

„Co se stalo?“ vyzvídali všichni a zatímco kluci z kapely Temní vládci snů upírali své pohledy na Alexe, holky zíraly na Marka s rozbitým rtem a na zahalenou postavu, o které tušily, že je to Kamil.

„Adrien u nás jako bubeník skončil. Vyhodil jsem ho,“ pronesl tajemně Alex. Nikdo ani nemukl. Čekali to už dávno, ale netušili, proč tak najednou.

„Taky bych vám rád představil našeho nového bubeníka,“ pokynul k Markovi a z jeho objetí se odpoutal kluk a sundal si kapuci.

„To je Kamil, náš nový bubeník, jak hraje, už jste dnes viděli,“ uchichtl se nad vyjevenými pohledy všech přítomných, kterým pomalu ale jistě docházelo, že byl převlečený za holku. O důvodu Adrienova vyhazovu mohli jen spekulovat, ale pohled na rozbitou Markovu tvář vše objasňoval. Jen nechápali, že se nechali ošálit a nepoznali, že to není holka.

„Ale…Marku, Kamčo, co my?“ vylekala se Markéta, že právě přišli o svůj trumf. Alex přešel k Markétě a objal ji.

„Pokud s tím budete souhlasit, rádi bychom rozšířili řady Temných vládců a tři takové šikovné kočky by se nám hodily,“ mrknul na Markétu a přidržel ji, když se o ni pokoušely mrákoty.

Marek se spokojeně uculoval a znovu objal Kamilovo útlé tělíčko. Ani se ho nezeptal, jestli by s ním chtěl něco mít. Ale to, že se jeho němému vyznání přede všemi nebránil, mu stačilo.

Markéta po něm šlehla podezřívavým pohledem. Něco mi uniklo? Odkdy je brácha na kluky? Zamyslela se, protože jí došlo, že o něm zrovna v tomhle směru nic nevěděla. A ona nesnášela, když se všechno dozvídala poslední. Momentálně nebyla schopna rozumně vše strávit.

Kamil se mlčky a už trochu podnapile opíral o Markovo rameno a přemýšlel nad tím, jestli celý ten zlý sen v podobě předstírání holky byl nutný. Ale asi to tak mělo být. Jinak by nepoznal Marka, nesetkali by se s Temnými vládci snů a nikdy by nedostali šanci stát se jejich členy. Co na tom, že k tomu vedla podivně trnitá cesta.