SONP

„A to mi řekni, proč si nemůžeš vzít taxíka?“ řekl Chris své sestře Melanii.

„Protože taxíky nesnáším a ty máš volno!“ odvětila suveréně a dál nakládala své věci do bratrova auta. Chris si pomyslel něco o ženských a panovačných sestrách zvlášť, ale raději už nic neříkal.

Společně nasedli do auta a pak Chrisovi došlo

„Kam vlastně jedeme?“ Melanie ho spražila pohledem

„No vidíš jak mě posloucháš!“ řekla

„Nejsem tvůj manžel abych tě musel poslouchat.“ pohled který na něj Melanie vyslala byl ledově vražedný.

„Jeď!“ Chris se rozhodl, že nebude již dále provokovat. I když..

„Takže kam to teda jedeme?“

„Do mé nové kanceláře!“

„A ta je kde? To byl vtip! Vždyť už jedu!“

„Takže tady ty teď děláš, jo?“ Chris tiše hvízdl. Pěkná kancelář. K jeho sestře se dokonale hodila. Melanie patřila k nejnadanějším právníkům ve městě. Takhle kancelář, finanční ohodnocení a samozřejmě práce s ní spojená byla oceněním jejích dosavadních výsledků.

Melanie vybalovala věci ve své nové kanceláři. Nové kanceláři. Byla na sebe, na ní pyšná a proč by ne. Ledabyle pokukovala po Chrisovi a když viděla jeho obdivný výraz, její pýcha se zdvojnásobila. Ne, že by byla nějak namyšlená, ale na Chrisově názoru jí vždycky záleželo (bůh ví proč) nejvíc. Byl o sedm let mladší, ale rozuměli si a byli kamarádi.

Najednou Melanie tlumeně zaklela a Chris se otočil.

„Co je?“

„Sakra je tu můj nový šéf!“ panika v jejím hlase se nedala přeslechnout

„A?“

„Neměla bych tu být a ty už vůbec ne,“ řekla a když viděla, že se šéf blíži k jejím dveřím rychle zašeptala: „Chovej se slušně!“

Dveře se rozrazili a dovnitř vešel Daniel Lewis, její nový šéf.

Daniel očima rychle přelétl místnost. U Chrise se zastavil a doslova zůstal zírat. Chris mu opětoval jeho pohled a říkal si co se tady sakra děje? V tom do jejich neverbální komunikace vstoupila Melanie.

„Pane Lewisi, já se omlouvám, ale chtěla jsem si připravit věci na pondělí a vybalit si věci. Nechtěla jsem vás rušit, takže se…“

„Nerušíte mě,“ řekl prostě Daniel, který se trochu vzpamatoval. Chtěl ještě něco dodat, ale Chris ho předešel.

„Dobrý den, pane Lewisi. Já jsem Christopher Kendrik, Melaniin bratr. Přivezl jsem ji i s jejími věcmi,“ vysvětlil svou přítomnost.

Daniel po krátkém zaváhání kývl. Poté se otočil k Melanii.

„Nemusíte se cítit nijak špatně. Nic jste neudělala. Navíc oceňuji Vaši aktivitu. Nashledanou v pondělí.“ S tím se rozloučil a odešel.

Melanie se zhroutila na židli a Chris si oddechl.

„No není krásný?“ vzdychla obdivně a Chris na ni vytřeštil oči.

„Prosím?“

„Netvrď, že se ti nelíbí. Ty oči, vlasy, to tělo! Och s tím bych věděla co dělat.“ Chris nestačil zírat, věděl, že jeho sestra není žádná jeptiška, ale tohle?

„No nevím, vypadá jako suchar a navíc je starý!“

„Starý je pro tebe. Je mu jen 35, což z něj dělá pro mě naprosto vhodného muže!“

„Jsi vdaná!“

„Snít snad můžu!“

Chris protočil panenky. V tom mu zapípal mobil. Vytáhl mobil z kapsy a rychle si přečetl zprávu. Mírně zblednul. Sestra si toho všimla a proto se zeptala

„Kdopak ti píše?“

„Jeden spolužák.“ Spolužák mu nepíše. Leda by ho nějaký moc nenáviděl nebo měl na něj vztek. To však Melanii říkat nebude. Své problémy si již hodně dlouho řeší sám a tak to zůstane.

„Máme nevyřízené účty!“

„A co vůbec ty? Jak to jde? Máš někoho?“ Chris se na svou sestru podíval a přimhouřil oči

„Proč?“

„Jen mě to zajímá?“

„Proč?“

„Máma je nervózní, prý zůstaneš sám!“

„Je mi 23!“

„To už by si podle ní měl mít stálého partnera a myslet na budoucnost.“

„Mojí budoucností jsou státnice,“ řekl to takovým tónem, aby nebylo pochyb že konverzace na toto téma nepřipadá v úvahu. Melanie ho znala dost dobře na to, aby to respektovala. V tichosti dojeli až k domu Melanie a jejího manžela George.

Těsně předtím než vystoupila Chris řekl: „Řekni mámě, že si nemusí dělat starosti, jo?“ Melanie se usmála. Natáhla se k němu a dala mu pusu na tvář.

„Tak ahoj.“

Nemělo cenu mu vysvětlovat, že mámy si budou dělat starosti pořád. Po narození svého syna Thomase by o tom mohla psát romány. Zamávala odjíždějícímu autu a šla k domu.

Chris jel na kolej a horečnatě přemýšlel. Dospěl k názoru, že tohle vypadá na velký průšvih, aniž vlastně věděl proč. Měl by jet na kolej, učit se, ale věděl, že by na to stále myslel, takže by se nic nenaučil. Ach jo. Stočil auto směrem na druhý konec města. Zaparkoval před luxusním bytovým komplexem. Chvíli seděl za volantem a zvažoval možnosti. Co říct? Po deseti minutách mu došlo, že stejně nic nevymyslí, a vystoupil. Děj se vůle boží..V recepci se zapsal a šel k výtahu. I přes tíživý pocit v žaludku se znovu podivil nad tím, jak odlišně mohou lidé žít v jednom městě. V bytě 1+1 se šváby a studenou vodou na jedné straně a apartmán s vlastním vrátným, recepcí a hlídanou garáží na straně druhé. Peníze holt dokáží své, proti tomu se nedala vznést námitka. Dojel do 6 patra a zhluboka se nadechl. Zazvonil. Nemusel čekat dlouho a dveře se otevřeli.

Dva páry očí se setkali. Jedny rozzlobené, druhé očekávající.

„Pojď dál,“ vyzval ho Daniel a ustoupil stranou. Chris vešel dovnitř.

Zase jednou, jako pokaždé, musel Chris obdivovat Danielův byt. Byl elegantní, každý kus nábytku byl přesně tam kde měl být. Každý doplněk měl své místo a účel. Jedním slovem krása.

Vešel do obývacího pokoje, přešel k oknu a čekal.

Daniel ho pozoroval. Vztek jím lomcoval tak mocně až měl strach, že ho namístě zabije.  Byl zvědavý jestli přijede nebo vsadí na to, že časem vychladne.

„Tak?“ řekl tak ledově až Chrisovi přejel mráz po zádech. Sebral všechnu odvahu a otočil se.

„Nevěděl jsem to!“ pronesl tak pevně jak dokázal. Daniel ho probodával pohledem. Nezdálo se, že lže i když ….

„Nelži mi!“ vyštěkl. Chris měl nutkání se přikrčit.

„Nelžu. Nevěděl jsem to!“ řekl znovu a doufal, že se mu nechvěl hlas.

Danielův vztek ustupoval a nahrazovala ho lítost a bezmoc. Věděl, že Chris neumí lhát. Za ten rok, co jsou spolu, si to mohl několikrát ověřit. To však neřešilo jejich situaci.

„Víš, že pokud někdo přijde na to, že spolu chodíme a že ty jsi bratr ženy, kterou jsem přijal. Bez milosti mě vyhodí?“

„To je přece nesmysl!“ Taková blbost!

„To není nesmysl, teda možná je. Ale je to pravda. Znáš slovo protekce?!“ zeptal se Daniel a pozoroval stále bledšího Chrise.

„Ale já…“

„Ty nic. Ale já i tvoje sestra na to můžeme pořádně dojet! Stačí pár závistivců, nějaká ta stížnost a hotovo.“ Chris horečnatě přemýšlel.

„Nemůžeme spolu dál chodit,“ řekl Daniel neutrálně a přerušil tak tok jeho myšlenek. Chris, který cítil neidentifikovatelný tlak na hrudi se zmohl na pouhé přikývnutí. To není pravda…

„Leda že?“ řekl po chvíli Daniel.

„Leda že by náš vztah zůstal jen mezi námi,“ navrhl. Chris nic neříkal, co by měl říct? Nechtěl se schovávat.

„Tak co?“

„Souhlasím.“ Ale zároveň nechtěl o Daniela přijít.

Daniel k němu pomalu přešel, rukou ho objal kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Podíval se mu do očí a sotva slyšitelně zašeptal: „Takže od teďka je náš vztah jedno velké tajemství.“

Nečekal na odpověď a překvapivě jemně Chrise políbil.

Byla půlnoc, Daniel vedle něj oddechoval a Chris přemýšlel. Připadal si jako blázen, nebo spíš Daniel mu připadal jako blázen. Uměl si představit, že kdyby dnešní scénu viděl někdo třetí tak je oba pošle do blázince. Daniel mu připadal jako kdyby měl dvě tváře. Normálně byl okouzlující, milý, pozorný, vtipný, mimořádně hezký a úspěšný muž. Pak jako by ho někdo kopnul a zněj se stal ledový, přehlížející, tvrdě vyjednávající manipulátor – právník. Nestávalo se to často, ale o to víc to stálo za to. Jako dneska, cítil se jako by mu bylo deset, udělal něco špatně a čekal na výprask od otce. Ve tmě si prohlédl spící tělo a usmál se. Daniel by rozhodně nemohl být jeho otec. Někdy přemýšlel nad tím jestli by byl schopen mu fyzicky ublížit. Nikdy se k němu ve vzteku ani nepřiblížil. Někdy měl dojem, že si sám moc dobře uvědomuje situaci a i přes své chování se dokonale ovládá. Opravdu byli oba blázni.

Chris se znovu podíval na hodiny. Jedna hodina po půlnoci. Dneska už neusne. Pomalu vstal, oblékl se a odešel. Jenže ani doma nemohl spát, takže nakonec přece jen k tomu učení zasedl.

Daniel se probudil a ihned věděl že Chris je pryč. Nedivil se. Měl chuť mlátit hlavou o zeď. Zase jednou měl záchvat typu svého otce. Nejhorší bylo, že si to uvědomoval, ale nemohl tomu zabránit. Vztek ho oslepil natolik, že útočil tak dlouho až jeho oběť stála strnulá strachy v koutě. Přesně jako včera. I když rozdíl tu byl. Chris se sice bál, ale i tak stál pevně a čelil jeho útoku se vztyčenou hlavou. Byl první kdo to dokázal. Jeho bývalí partneři ze sebe, při jeho náladě, nedostali ani slovo, někteří se i rozbrečeli. Děkoval bohu, že mu zbývalo alespoň tolik rozumu na to, že nikdy nikomu fyzicky neublížil. Na rozdíl od jeho otce.  Nikdy neměl dlouhodobý vztah, ale nijak zvlášť mu to nevadilo. Nezáleželo mu na nich. A v tom byl ten problém. Na Chrisovi mu záleželo a nechtěl o něj přijít. Málem se mu zastavilo srdce když říkal, že se musí rozejít a Chris přikývl. Nedokázal by ho opustit. Tak se budou scházet tajně, no. Je to začátek konce, ozval se tenký hlásek v jeho hlavě. Silou vůle tyto myšlenky potlačil.

O měsíc později

„Dostala jsem nápad,“ pronesla Melanie a Chris protočil panenky. To zase bude. „Nech si to, jo!“

„Jaký nápad velká sestro,“ Melanie po něm šlehla pohledem, ale rozhodla se, že nebude plýtvat energií.

„Pamatuješ na Kate?“ zeptala se. „Podle tvého výrazu soudím, že ne. Je to má bývalá sekretářka, chytrá…! Ježíši vy chlapy jste hrozný, jak nemáme prsa čtyřky tak…“ Melanie se zarazila, Chris se na ni tentokrát už se zájmem podíval.

„Tak co?“ nepokrytě se bavil

„Samozřejmě to není tvůj případ!“ Chris se rozesmál nahlas.

„Ha ha tak mi to nedošlo, no! Každopádně mě napadlo, že bych ji mohla dohodit jedno rande.“ Aj jaj, jeho sestřička si rozhodla hrát na Amora, to nebude dobré, nikdy nebylo.

„No, pokud ji nechceš dohazovat mě, tak je mi to jedno.“

„Ne, tobě opravdu ne!“

„Danielovi.“ Zalila si kávu a čekala na reakci

„Prosím?“

„No mému šéfovi, Danielovi. Je hezký, úspěšný, chytrý, sexy a volný. Navíc, když ho nemůžu mít já, přála bych ho Kate!“

Chris přemýšlel, co na to říct. První myšlenka byla, že řekne ať si hledí svého. Pak mu však v mysli vyvstala slova „naše tajemství“ a jen si povzdechl.

„Myslíš, že o to stojí?“ zeptal se raději tónem, který neprozrazoval jeho skutečné pocity.

„Myslím, že jo. Mluvila jsem s ním. Ptala jsem se ho, kdy se hodlá oženit a on řekl „až najdu tu pravou“ Kate bude ta pravá, určitě!“

Chris měl dojem, že špatně slyší. Když pominul skutečnost, že jeho sestra pokládá šéfovi po měsíci takové otázky, tak mu Danielova odpověď vyrazila dech. „Naše tajemství“.

„Pokud ti tohle řekl, tak je to asi pravda. Kate je fajn,“ řekl

„Viď, že jo?“ Melanie se spokojeně usmála.

„Tak já letím do školy. Zatím ahoj!“

„Tak si představ, že mi tvoje sestra dohodila rande.“ Daniel si sedl vedle Chrise na lehátko na terase a rozdělal láhev vína, kterou donesl. Dolil jim oběma a pak se pohodlně opřel. Bylo mu fajn. Stále měl zaměstnání i Chrise a nikdo neměl ani tušení.

„Půjdeš na něj?“ zeptal se Chris tiše

„Asi jo. Nesmím vzbudit ani stín pochybností. Tohle je nejlepší kamufláž.“ Chris potlačil myšlenku, že mu omlátí o hlavu láhev vína.

„Jak pro koho!“ zašeptal.

„Co jsi říkal?“ Daniel vnímal Chrisovo napětí, ale nechápal ho. Ještě před chvílí bylo všechno v pořádku.

„Nic,“ zamumlal a svou skleničku vypil na ex.

„Chrisi jestli ti něco vadí, tak…“ jeho tón však naznačoval opak a Chris to vycítil. Proto ho přerušil.

„Vadí? Mě přece nikdy nic nevadí!“ řekl a pak s úsměvem sebral Danielovu skleničku a jedním lokem ji vypil. Potom si sedl překvapenému Danielovi na klín. Ruce mu položil na ramena, lehce se předklonil a zlehka mu foukl do ucha. Danielovi přejel mráz po zádech.

„Víš o tom, že na terase jsme to ještě nedělali?“ zašeptal mu do ucha a téměř okamžitě ucítil Danielovu reakci. Spokojeně se usmál. Rukama mu dál přejížděl po ramennou, pažích, hrudníku až pohladil jeho břicho. Daniel byl napnutý k prasknutí, ale zmohl se na odpověď.

„Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale když to říkáš…“ rukama začal bloudit po Chrisově těle. To mu však přestalo po chvíli stačit, takže jedním pohybem zvedl Chrise. Položil ho na záda a lehl si na něj. Vnímal jeho nohy kolem svých boků. Díval se mu do očí. Viděl v nich touhu, radost, ale ještě něco jiného, něco co by ho mohlo znepokojit, kdyby ho Chris nepopadl za hlavu a nepolíbil tak, že se mu veškeré myšlenky vykouřili z hlavy.

„Kate je z něj unešená.“

„Ještě aby nebyla,“ zamumlal Chris

„Co jsi říkal?“

„Že jí to přeju!“ řekl už nahlas Chris a pak dodal, „a jak to vůbec probíhalo? Sejdou se ještě?“ zeptal se a doufal, že se mu nejsou v hlase znát emoce které cítil.

„Byli prý v nóbl restauraci, povídali si a našli hodně společného! No a potom ji vzal k sobě domů a…“

„Cože?“ téměř vykřikl Chris.

„Co tě na tom překvapuje, říkala jsem ti, že je Daniel sexy. Prý má nádherný byt, dokonalý a hodně luxusní.“ Melanie spokojeností jen zářila.

Chris měl pocit jako když mu někdo vrazil kudlu do zad. Takže jemu vyhrožuje, schází se s ním tajně a pak si ženskou, kterou zná jeden večer vezme domů.

„Není ti nic?“ zeptala se Melanie, když si všimla jeho výrazu.

„Ne, všechno je v pohodě,“ usmál se ni. „Přeju jim to. Musím letět. Mám sraz s jedním kámošem“

„Tak ahoj.“

Chris přemýšlel, co má dělat? Rozum mu velel jet na kolej a nedělat si z toho velkou hlavu. Na druhou stranu srdce volalo po vysvětlení. Chvíli vzdoroval, ale nakonec ho vyslyšel. Určitě ne předepsanou rychlostí dojel k Danielovu domu. Jeho vztek vzrůstal každým kilometrem, takže teď dosahoval maxima. Doslova vyletěl až do 6 patra a silně zaklepal. Nikdo neotvíral. Zaklepal znova a konečně se otevřeli dveře. Neotevřel je ovšem ten koho čekal

„Přejete si?“ řekla ženská postava, kterou po chvíli identifikoval jako Kate. Chris cítil jak se jeho vztek mění v žárlivost. Což bylo znepokojivé, vzhledem k tomu, že nikdy nežárlil.

„To bude omyl. Nashledanou!“ otočil se a šel pryč. Jen mlhavě slyšel Danielův hlas jak se ptá kdo to byl a následné volání jeho jména. Ignoroval ho.

Šel k autu, ale nevěděl kam má jet. Když v tom slyšel zase své jméno.

Daniel k němu doběhl a chytil ho za ruku.

„Počkej!“ Chris se mu vytrhl, v očích zuřivost. Daniel o krok ustoupil, poprvé v životě.

„Vysvětlím ti to!“

„Co budeš vysvětlovat?! Je to jasné!“

„Chrisi..“

„Nechci nic slyšel, jedu pryč!“ otočil se a chtěl nasednout do auta. V tom se ozval ledový hlas, který nenáviděl ze všeho nejvíc na světě.

„Nikam nepojedeš!“ řekl Daniel. Dřív by Chris udělal co chce, snažil by se ho uklidnit, aby v jeho hlase slyšel vřelost. V současné situaci však jeho hlas spustil další lavinu jeho vzteku. Otočil se na něj a jen ztěží se ubránil, aby mu jednu vrazil.

„Co si to dovoluješ? Kdo si sakra myslíš že jsi? Tón budeš dělat co já chci nebo bude zle už na mě neplatí. Je to tvoje vina!“ Daniel se lekl.

„Chrisi, prosím!“ Chris si pomyslel, že Daniel nikdy neprosí, trochu tím obrousil hrany jeho vzteku, ale přesto…

„Ne, je mi líto. Já takhle žít nemůžu. Nechci se schovávat a nechci aby sis dělal alibi s ženou, kterou si bereš dokonce domů. Jak by to bylo dál? V rámci kamufláže by si s ní spal? Pak by sis jí vzal, měli byste děti? Bože.“ Chris ho pozoroval a když viděl výraz jeho tváře měl ho chuť obejmout a říct, že všechno bude v pořádku. Nemohl to udělat. Tohle byla bitva o všechno. Buď si vybere jeho nebo je konec! Nemohl donekonečna dělat to, co chce Daniel, to by byl začátek konce.

„Dej vědět kdyby si chtěl žít normálně!“ nasedl do auta a odjel. Daniel se za ním díval. Co má dělat? Miloval Chrise, ale stál za to aby ztratil práci, postavení, peníze? Nemohl být znovu chudý, prostě nemohl, nechtěl se vrátit do doby kdy měl hlad a lidé se na něj znechuceně dívali. Nemohl, nechtěl!

„Tak si představ, že když byla Kate u Daniela, tak tam vtrhnul nějaký kluk. Když ji uviděl tak se otočil s tím, že je to omyl. To by nebylo tak divné, kdyby za ním Daniel nevyběhl a nebyl pryč skoro dvacet minut.“ Melanie byla vzrušená z nových informací.

„A?“ zeptal se Chris trochu s obavami, poznala ho?

„Co a?“

„Ví kdo to byl?“

„Daniel prý říkal, že syn jeho přítele. Prý je v průšvihu a potřeboval pomoc! No není to super? Má všechny vlastnosti dokonalého muže. Bude z něj skvělý otec!“

Chris dostal ránu přímo do srdce. Tím je to dané. Zřejmě se rozhodl.Taky dobře. Udělá státnice a pryč odsud. Zapomene. Snad Kate nepozná jeho druhou stránku.

„Proč brečíš proboha?“ zeptal se Daniel. Vždyť vyhrála?

„To já jenom, že můj bratr …“ znovu se rozbrečela. Daniel cítil jak mu přejel mráz po zádech.

„Co se stalo Chrisovi?“ ani se nesnažil potlačit strach.

„Nic se mu nestalo. Odjíždí!“

„Kam?“

„Do Francie. Udělal státnice, ale dostal stipendium na univerzitě v Paříži, takže bude pokračovat v magisterském studiu. Bude se mi po něm stýskat.“

„Vážně si to nechceš rozmyslet?“ Clair Kendriková pozorovala svého syna jak se balí a stěží potlačovala slzy.

„Mami, nech toho! Vždyť je to kousek!“

„Jo kousek, půl světa to je. Co když spadne letadlo, nebo tě tam okradou, nebo na tebe budou zlý..“ Chris se zasmál

„A nebo letadlo nespadne, neokradou mě, bude to tam fajn, získám vzdělání o kterém většina lidí jen sní, potkám nějakého sexy Francouze a konečně se nebudeš muset bát, že zůstanu sám.“

„Ale..“

„Navíc, v době internetu je to kousek. Můžeme si volat, mailovat, skypovat, pořiď si ICQ.“ když si uvědomil komu to říká dodal „Melanie ti s tím pomůže, neboj!“ Clair věděla že má pravdu, ale stejně ho nechtěla pustit jen tak.

„Tak hlavně ať je ten Francouz na tebe hodný.“ Teď už se rozbrečela naplno. Chris polkl knedlík v krku a pak mamku objal. Bude mu chybět, všichni mu budou chybět. I jeden sexy právník, kvůli kterému odjíždí.

Do háje! Za devět hodin odlétá. Melanie mu to řekla. Do háje, do háje, do háje.

Je konec smiř se s tím. Jede pryč a ty máš šanci na všechno zapomenout. Nic neztratíš. Nemůžu zapomenout. Miluju ho. Pořád a mám pocit, že nikdy nepřestanu. Tak jeď za ním! Nemůžu! To by znamenalo přiznat se ve firmě, což bylo jako přiznat se vlastnímu světu. No a co? Miluješ chlapa, no? Nebudeš první ani poslední. Ostatní se s tím vypořádají. Jde jen o tebe.

Nemůžu, nezvládnu to. Nebo? Daniel přešel k telefonu.

„Tak se tam chovej slušně!“mamka s Melanii zase brečeli. Chris z Georgem si vyměnili pohled a protočili panenky. Pak však i George řekl

„Dávej na sebe pozor, kdyby něco tak brnkni.“

„Jasný, díky!“ usmáli se na sebe. Potom vyhlásili jeho let, Chris se nadechl, nějak se mu nechtělo, ale..

„Tak se tu mějte,“ řekl a naposledy jim zamával. Říkal si, že všechno zlé, je pro něco dobré. Bude se mu stýskat, ale neměl na vybranou. Nastoupil.

„Dobrý den pane. Sedíte na 21 D, to je vprostřed vpravo.“ Letuška se na něj mile usmála.

„Děkuji.“ Také se na ni usmál. Známosti se hodí vždycky.

Chris si sedl na své sedadlo, opřel se a zavřel oči. Do mysli se mu opět začala vkrádat nejistota, strach ale i vzrušení z neznámého.

„Dobrý den,“ pozdravil ho spolucestující sedící vedle něj.

„Dobrý den,“ odpověděl Chris, ale jinak dál nereagoval, neměl chuť se s nikým bavit. Po chvíli však prudce otevřel oči a podíval se vedle sebe. Asi mám z toho stresu halucinace!

„Co tu děláš?“ dostal ze sebe po chvíli.

„Letím do Paříže?“ řekl Daniel a jako by nic si připnul pás.

„Co tady děláš?“ zeptal se znovu, tentokrát naléhavěji.

„Chceš dlouhou nebo krátkou verzi?“ zeptal se Daniel s úsměvem.

„Raději to zkrať!“ Chris nechápal, co se to tu děje. Daniel to nechápal o nic víc. Rozhodl se na poslední chvíli. Zavolal na letiště a svým „podmanivě ledovým“ hlasem si vymámil přesně tu letenku, kterou potřeboval. Jen doufal, že mu Chris odpustí. Cestou na letiště se začal těšit. Těšil se na jejich společný život. Jenomže jak mu to vysvětlit. Jak to vysvětlit člověku, kterému moc ublížil. Člověku, kterého moc miloval a člověku, který mu teď evidentně nevěřil. Nakonec se rozhodl pro pravdu a nic než pravdu.

„Vím, že jsem se choval jako bezohledný hajzl. Pořád jsem si nalhával, že všechno dělám kvůli práci, ale není to tak. Bál jsem se. Bál jsem se toho, že se na mě ostatní budou dívat skrz prsty. Kate byla ideální příležitost.“ Odmlčel se. Musel mu říct všechno, nebylo zbytí.

„Chtěl jsem na tebe zapomenout, ale nešlo to. Když jsem se dozvěděl, že odjíždíš, tak mi došlo buď teď nebo nikdy,“ pokrčil rameny. „Takže jsem tady“ dodal a čekal.

„Jak si to představuješ?“ zeptal se Chris. Připadal si jak ve filmu.

„Vím, že je to pro tebe šance. Takže jsem si vzal dovolenou na 14 dní, které strávím s tebou a ve volných chvílích si budu hledat práci.“

Vyznělo to hrozně jednoduše. Možná až příliš.

„A co tvoje práce tady?“ zeptal se Chris stále se bráníc uvěření.

„No přiznám se, že se asi budu muset uskromnit. Což nebude jednoduché. Na druhou stranu život je výzva.“ Daniel znovu pokrčil rameny.

Chrisovým tělem se začalo šířit teplo. Tohle bylo jako splněný sen. Před hodinou si myslel, že už ho nikdy neuvidí a teď?  Mohl by vzdorovat, ale nemělo to smysl. Miloval Daniela, nikdy nepřestal. Než povolí úplně bylo nutné si ještě pár věcí vyříkat.

„Mám pár podmínek!“ řekl Chris a byl zvědavý na reakci. Možná se to pokazí už teď.

„Spusť!“ Daniel nehnul ani brvou.

„V našem vztahu zavládne demokracie. Žádné výslechy pod lampou, žádné výhružky. Budeme si rovni!“ když to říkal, připadal si jako americký hrdina.

„Souhlasím, ale možná mi to bude chvíli trvat. Možná budu potřebovat pomoc.“ V jeho hlase zazněla zřetelná nejistota. A možná ta nejistota Chrise přesvědčila.

„Souhlasím“ řekl.

Dívali se na sebe. Prohlíželi jeden druhého a zkoumali, co se na tom druhém za ten půl rok změnilo. Letadlo vzlétlo.

„Víš Danieli, když jsme u té demokracie. Měla by platit na obou stranách. Mám návrh a chtěl bych ho s tebou prodiskutovat“

Daniel se na něj podíval.

„Myslím, že půjdu na toaletu. Tak za minutu.“ Daniel povytáhl obočí.

„Můžeš se ke mně připojit, jestli chceš, ale samozřejmě nemusíš,“ vyzývavě na něj mrkl a pak vstal.

Daniel se usmál. Chyběl mu. Tentokrát to nepokazí. Trvalo mu celých patnáct vteřin než ho dohonil a dal mu pořádnou pusu.